Něco o pokeru

«zpět

8. 4. 10 Co v Pokeru rozhoduje ?

* matematika - počítání procent, jaké máte šance oproti soupeřům, o kolik se hraje a kolik mám dorovnat...
* psychologie - čtení soupeřů, odhadnout kdy karty zahodit a kdy soupeř blafuje
* trpělivost - růže i žetony přináší, uspěchat výhru v turnaji opravdu nijak nelze
* disciplína - držte se své strategie, nedělejte ukvapené kroky (budete jich litovat)
* rozhodnost - poker Vás naučí dělat těžká rozhodnutí v několika málo vteřinách
* náhoda - záměrně ji uvádím na posledním místě, dobrý hráč na ni nehraje, vyhne se těmto situacím

Jak vidíte, dobrý pokerový hráč může být klidně schopným manažerem, protože minimálně spoléhá na náhodu a snaží se udělat vlastními silami a schopnostmi maximum pro dosažení úspěchu. Pokerový hráč nesází sportku, radši dá peníze do turnaje a snaží se vyhrát svými schopnostmi. Z důležitých vlastností hráče bych vyzdvihnul hlavně trpělivost, bez ní se do turnaje snad ani nepouštějte. Připravte se na dodržování strategie třeba po dobu 3-5 hodin, ne každý to dokáže a hraje nesmyslné hry, blafuje v nesprávnou dobu. Když to na sobě začnete pozorovat, je na čase se rychle probrat jinak brzy vypadnete.


V pokeru rozhodují i zorničky

Brno - Kdyby se měla co nejvýstižněji charakterizovat osobnost Pavla Blatného, stačilo by použít dvě slova: sportovní všeuměl. Ještě v žákovské kategorii zářil jako prvoligový stolní tenista, později sbíral jeden titul za druhým v šachu a poslední dva roky měl raketový nástup jako hráč pokeru.
„Šachy jsem hrál díky rodičům už od čtyř let. Jenže když se provozují závodně, jsou hodně náročné na čas. Navíc není lehké konkurovat mladým, kteří se šachům věnují třeba deset hodin denně. To už jsem nestíhal," přiznává čtyřnásobný šachový mistr republiky a juniorský vicemistr světa z roku 1985.

Loni se proto Pavel Blatný rozhodl přesedlat na poker. „Na šachovém turnaji v americkém Connecticutu jsem se tehdy poprvé dostal do poker roomu a úplně mě tento sport pohltil. Nastudoval jsem všechnu dostupnou literaturu a začal hrát," vzpomíná devětatřicetiletý hráč.

Netrvalo dlouho a šokoval celou pokerovou veřejnost. Hned na svém druhém mezinárodním turnaji dosáhl nejlepšího umístění českého hráče na turnaji pokeru v historii, když skončil desátý na Prestižním evropském poker šampionátu (MCOP) v nizozemském Amsterdamu. Jako výhru si odvezl šek na tři čtvrtě milionu korun.

„Ale z toho mně zbylo tak deset procent. Zbytek jsem odevzdal sponzorovi, který za mě zaplatil startovné, což bylo osm tisíc euro," přibližuje.
I přes celosvětovou popularitu pokeru se mezi veřejností stále objevují názory, že poker není sportem, ale jen hazardní hrou, ve které o výhře rozhoduje hlavně štěstí.

„Vliv štěstí je u pokeru sice nesporný, ale jenom to nestačí. Vrcholný poker je umění. Velkou roli v něm hraje psychologie a umění číst řeč těla. Všichni profíci proto hrávají v kšiltovce a s tmavými brýlemi, protože i na reakci zorničky protihráč pozná, že jste právě dostal dobrou kartu. Někteří si navíc zakrývají i ústa, jiní hrávají se zdviženým límcem u košile, aby nebyla vidět tepna na krku," zdůvodňuje proslulý „poker face".

Zálibu v pokeru musí Pavel Blatný skloubit s civilním zaměstnáním, neboť třetím rokem pracuje jako generální manažer Bobycentra. „To není nic neobvyklého. Mezi pokeristy je řada špičkových manažerů, kteří musejí v práci denně učinit několik klíčových rozhodnutí. Poker je pro ně výborným tréninkem," naznačuje.

článek najdete na portále brnensky.denik.cz

 

TOPlist